František Kovařík
Narodil se 26. července 1858, Čelákovice - zemřel 10. června 1936, Čelákovice
František Kovářík, hudební skladatel, se narodil 26. července 1858 v
Čelákovicích č. p. 49 jako syn hostinského. Učil se hře na housle, jako mladík narukoval k vojenské hudbě bývalého rakouského pluku „Michael, velkokníže ruský“ č. 26, kde pod kapelníkem Karlem
Czerným sloužil jako houslista a v dechové hudbě byl klarinetistou. Prodělal okupaci Bosny a Hercegoviny a v roce 1883 se vrátil v hodnosti četaře do Čelákovic.
Založil si zde hudební školu,
kde mnoho chlapců z Čelákovic a okolí se u něj vzdělávalo v hudbě.
Měl i svou kapelu, s kterou hrával jak v místě, tak i v okolí. Dne 6. května 1884 se oženil s Růženou, rozenou Kadeřávkovou
z Mochova, čp. 17. V roce 1885 přestěhoval se do Prahy, kde se stal kapelníkem hudby městského sboru ostrostřelců.
V roce 1897 vzhledem k ohroženému zdraví a na doporučení lékařů, kteří
doporučili změnu podnebí, obdržel skvělou nabídku z Ameriky, odjíždí do USA a stává se v Baltimore sbormistrem pěveckého sdružení a ředitelem pěvecké hudební školy; zde pobyl dva roky.
Stesk po vlasti a rodině byl silnější, a tak se vrací zpět do Prahy k rodině a hudbě. Brzy po návratu byl jmenován kapelníkem sboru granátníků. Jako kapelník dbal vždy toho, aby v jeho kapele
panovala vzorná disciplina a pořádek; ovšem výkony se jeho hudba rovnala tehdejším vojenským hudbám. V posledních letech před první světovou válkou byla jeho kapela nejoblíbenější v Praze.
Dle
vyprávění pamětníků i jeho samého, vždy když jeho muzika rukovala v Praze po Příkopech, bez nařízení zahrála pochod Hej Slované , když šla kolem německého „kasina“ (= kasáren, nynější
Slovanský dům) pro radost pražských buršáků. Již v té době hojně skládal a vydával svoje i cizí, založil v této době nakladatelství „Český odeon“. Byl velkým zastáncem českých hudebníků, a
proto bojoval, když tehdejší rakouské vojenské hudby ubíraly civilním kapelám hry. Odvážil se jít i na nejvyšší vojenská místa a tam si to vyříkal od plic tak, že mu to vyneslo tři dny pobytu
za mřížemi v posádkovém vězení.
Byl zakladatelem společenstva kapelníků, byl pak starostou Svazu kapelníků v Praze. Stal se i prvním místopředsedou OSA. Již po svém příjezdu z Ameriky, kde
se hrály lidové a taneční skladby většinou z rukopisu, pomýšlel na to, jak by bylo možno tisknout a vydávat lidové a taneční skladby, aby prodejní cenou byly přístupny i malým hudbám na
venkově. Tato myšlenka byla jím rozřešena šťastně, začal vydávat hektograficky tištěné noty. (tj. bez lisu)
Dílo: Vzpomínky (valčík), Baruška (lidová polka), U té naší lípy, Okolo Vyšehradu.