Piano - historie
Klavír je klávesovým strunným
nástrojem, jemuž se zkráceně říká též piano. Tento nástroj vznikl z
psalteria, má tvar klavicytheria a je opatřen vertikální ozvučnou deskou
a napnutými strunami. V roce 1709 postavil Christoph Schröter
(1699-1782) kladívkový klavír (hammerklavier). Tehdy jej inspiroval
Pantoleon Hebenstreit (1667-1750) který hrál na zvětšený hackbrett.
Již dříve se stejnou variantou nástroje zabýval Padovan Bartolomeo
Cristofori (1655-1731), jenž žil ve Florencii. Cristoforiho model
napodobil v Německu Gottfried Silbermann (1683-1753). Mechaniku
kladívkového klavíru velmi brzy zdokonalil Silbermannův žák Johann
Andreas Stein (1728-1792). Totéž učinili i angličané.
Vídeňský model, tzv. Mozartovo křídlo, pocházející z Německa, byl jiný
než typ anglický, jemuž dával přednost Beethoven. Mechanika vídeňského
modelu měla velmi jemný úhoz, a tím i větší flexibilitu; anglický model
oproti tomu vydával plnější tón. Z anglického typu vznikl moderní
klavír. Toto křídlo má překřížené ostrunění a repetiční mechaniku
umožňující opakování rychle se střídajících tónů, zavedenou Sébastienem
Erardem (1752-1831) a litinový rám. Ten poprvé použil roku 1825 v
Massachusetts Alpheus Babcock (1785-1842) místo rámu dřevěného. Toto
křídlo vyrábí od roku 1855 firma Steinway. K vynálezu litinového rámu
přispěli i angličtí řemeslníci. Tímto rámem bylo možno rozložit napětí
strun, čímž se zvuk zesílil.
Mechanika klavíru se skládá z klaviatury, ze strun, z kladívek, dusítek
a pedálů. Klávesa vymrští kladívko proti jedné struně nebo sboru dvou či
tří strun; tato technika, byla známá v primitivnější formě, jíž od 15.
století. Ze 2-3 pedálů klavíru slouží pravý pedál ke zvednutí dusítek
strun, takže struny mohou volně souznít a doznívat. Levý pedál klavíru
přiblíží kladívko v klidové fázi ke strunám, čímž je dotyk slabší
(označení una corda znamená "jedna struna"). U křídla slouží k posunutí
kladívek doprava tak, aby se kladívka nedotýkala sboru všech strun, ale
vždy pouze jedné ze dvou nebo dvou ze tří strun. Třetí pedál, který
ostatně nemívají všechny klavíry, slouží k dlouhému důraznému doznívání
tónu.
Obdélníkové stolní piano vzniklo později v 19. století a vertikální
model, takzvané pianino je nástroj v poměrně lehkém provedení s nízkou
skříní a s poněkud omezenějším rozsahem než velké piano, který se užíval
od roku 1828. Žák Ignaze Pleyela (1757-1831), pařížského obchodníka s
hudebními nástroji a posléze výrobce pian, Johann Heinrich Pape
(1789-1875) vyrobil nástroj zvaný piano console.
Žirafové piano bylo vyrobeno jako vertikální kladívkový klavír se svisle
napnutými strunami, Struny se rozeznívají na dolním konci. Protože jsou
tyto struny umístěny nad klaviaturou, je toto piano obzvlášť vysoké.
Nástroj má nápadně asymetrický tvar: na levé straně je dosti vysoký.
Toto piano bylo populární pouize v krátkém období kolem roku 1750 a poté
znovu počátkem 19. století.
Pro klavír (fortepiano, kladívkový klavír a pro pianoforte) komponovali
téměř všichni významní skladatelé. Beethoven vytvořil svými 32. sonátami
standardní dílo, které měli a mají na repertoáru všichni velcí pianisté,
například Emil Gilels, Svjatoslav Richtěr a Alfred Brendel.
V polovině 19. a počátkem 20. století složili pro klavír podivuhodná
díla například Béla Bartók (1881-1945), Guillaume Lekeu (1870-1894) a
Isaac Albéniz (1860-1909). Krásná je verze Albéniho klavírních skladeb s
Ricardo Requejem zahraná na značce Claves.
Křídlem se v podstatě nazývá každý klavír, jehož ostrunění vede (oproti
vertikálnímu klavíru) horizontálně a téměř nebo scela ve směru kláves a
který je umístěn ve skříni ve tvaru ptačího křídla. Tento tvar se poprvé
objevil roku 1521 u cembala postaveného boloňským výrobcem nástrojů
Hieronymem Bononiensiem (známým také jako Geronimo). Tento nástroj je
vystaven v londýnském Victorial and Albert Museum a je nestarším
cembalem. Křídla mají různou velikost, dosahují délky až téměř 3 m.
Největší křídlo, koncertní, má překřížené ostrunění, repetiční mechaniku
a litinový rám místo rámu dřevěného.