Bicí (membranofony)

Bicí nástroje (membranofony)

Tamburína se skládá z válcového rámu o výšce asi 6 cm. V rámu jsou čtyři otvory (nebo i více) s kolíky, na nichž jsou připevněny jeden nebo dva zvonky. Přes trám je napnuta telecí kůže, jež někdy bývá připevněna hřebíky nebo je upnuta pomocí dřevěného či kovového pásu se 4 - 6 upínacími šrouby. Průměr Tamburíny se pohybuje mezi 22 až 35 cm. Na tamburínu se bubnuje prsty, koníky, hřbetem ruky nebo dlaní za současného potřásání nástrojem. Různé druhy úderů vydávají rozlišné zvukové efekty. Tamburína se vyskytuje v různorodých druzích lidové hudby. Tento nástroj se používá i v hudbě zábavné.

   Bodhran, populární irský lidový nástroj bodhran patří do skupiny tamburín. Skládá se z jedné nebo ze dvou membrán napnutých přes rám. U bodhranu je membrána napnutá přes tenký, nehluboký kruhový rám, a zvuk proto málo rezonuje. Na bodhran se bubnuje oboustrannou paličkou zvanou také mallet.

   Djembe patří do skupiny pohárových bubnů. Jeho rám bývá většinou vyřezán z jednoho kusu dřeva. Djembe náleží k africkému instrumentáři a pravděpodobně pochází od Mandingů, jednoho z národů Mali. Buben djembe se sta velmi populární s příchodem Afričanů ze západního pobřeží do našich krajů. Výška nástroje se pohybuje mezi 60 cm - 1 m. Rám bývá pokryt kozí nebo antilopí kůží, jež je napnuta pomocí provazu, který jí speciálním způsobem připevňuje kolem rámu. Hra na djembe je opravdovým uměním. I když se na tento nástroj hrají především rytmické sekvence, dokáže zkušený hráč vyjádřit jeho prostřednictvím rozpoložení. Tvrdí se, že každodenní hra na djembe má příznivý vliv na krevní oběh a na různé orgány lidského těla. Hra na djembe přináší některým lidem velmi intenzivní pocit štěstí.

   Tabla pocházejí z Indie a skládají se vlastně ze dvou nástrojů: z válcového bubnu a z bubnu kónického. Někdy se tabla používají odděleně, jindy bývají spojená. Dřevěný rám je vysoký 21 - 32 cm a jeho průměr činí 20 - 26 cm. Některé exempláře se zhotovují i z hlín; nazývají se baya (česky též beja či bojan). Kůže na table bývá pokryta krycí vrstvou z rozličných látek, jež umožňují hráči vytvářet různé zvukové nuance. Hráč na tabla rozeznívá nástroj v podřepu prsty a rukama. Oba nástroje - tabla i baya - mají různé ladění. Tabla se často používají jako doprovodný nástroj sitáru a v Indii náležejí k nejdůležitějším nástrojům. Na západě vešla tabla ve známost v 70. letech, především díky indickým hudebníkům jako byl například Ravi Shankar, kteří pro sitáru a tabla našli místo v tehdejší populární i vážné hudbě (mimo jiné na dlouhohrající desce s houslistou Yahudi Menuhinem).

   Bonga v latinskoamerickém tanečním orchestru zaujímají významné místo. Svým vysokým, ale suchým, velice rozmanitým zvukem jsou kořením rytmické sekce. Bonga patří do skupiny válcových bubnů s jednou blánou, jsou vysoká asi 20 cm a 20 cm činí i jejich průměr. Původní bonga dovezená z karibské oblasti neměla ladění. Pozdější nástroje měly upínací šrouby, kterými bylo možné je ladit. Tónový rozsah je od c1 do c2. V jihoamerickém tanečním orchestru se bonga používají většinou v páru. Často bývají nestejně velké, k sobě připevněné rámy příčně spojeny, přičemž jeden exemplář je laděný nízko a druhý vysoko. Hráč má při hře nástroj většinou sevřený mezi koleny a do blány bubnuje prsty nebo dlaní. Drobné varianty ve výšce tónu vznikají napínáním membrány palci. Bonga se objevují i v moderní symfonickém orchestru. Předepisují je především jihoameričtí skladatelé.

   Tympán neboli kotel má tvar polokoule. Jako základní materiál pro jeho výrobu se používá většinou ručně tepaná měď, i když v současnosti se užívají i jiné lehké kovy. Kotel slouží jako rezonátor. Dole se nachází otvor sloužící k odvádění vzduchu. Horní strana kotle je uzavřena stejnoměrně tenkou kůží (dnes i membránou z plastu), která je napnuta na rám sestávající z jedné pevné přestavitelné obruče. Posunutím pohyblivé obruče lze přesně naladit výšku tónu.

Rozeznáváme řadu přestavitelných systémů:
1) se šesti nebo s osmi křídlovými maticemi, které je třeba přestavovat ručně
2) s klikovým hřídelem, kterým lze za pomoci několika táhel kůži stejnoměrně naladit
3) s otočným mechanismem, jimž se při otáčení tympánem kůže napíná centrálně
4) s pedálem, který díky kruhovému mechanismu umožňuje spolehlivější a přesnější ladění

Z různých druhů tympánů se tympán s pedálovým laděním vyskytuje v moderní symfonickém orchestru nejčastěji. Kromě toho se dnes u autentických provedení starších skladeb, kde se vyžadují pouze tři nebo čtyři tóny, často užívá "klasický" tympán s ručními šrouby. Tympány se používají nejméně v páru, většinou však na pódiu stávají tři nebo čtyři exempláře.

Rozlišujeme velký kotel o průměru 72 cm a malý kotel o průměru 65 cm. Kromě toho existuje ještě basový neboli velký kotel laděný v D o průměru 82 cm a vysoký kotel o průměru 56 cm.

Na tympány se hraje množstvím různých paliček, například 30 cm dlouhými tympánovými paličkami z jasanového dřeva a paličkami s hlavicemi z korku nebo obalenými látkou. Úder na kotel se většinou provádí do jedné čtvrtiny poloměru. Když se bod úhozu přesune ke středu, zní tón tlumeněji.

Předchůdce moderního západního kotle, maqara, pochází z Arábie. Jedná se o malý kotlík, na který se hraje vždy v páru. Trup bývá zhotoven většinou z hlíny nebo ze dřeva a kůže se napíná šňůrovým upínacím mechanismem. Otočením paličky v upínacím mechanismu lze napětí kůže, a tím i výšku tónu zvýšit.

   Velký buben, s tímto impozantním nástrojem se v symfonickém orchestru setkáváme pod různými názvy. Nejčastěji se objevuje turecký buben, basový buben (bass drum) a cassa grande (v partituře nejčastěji psáno jako gran cassa - gr. cs.). Nástroj mívá většinou dvě membrány: z každé strany rámu jednu. Zcela zřídka se vyskytuje i gongový buben s jednou membránou. Válcový rám se většinou vyrábí z multiplexu, někdy se používá též mosaz.

Velký buben existuje v různých podobách. V symfonické hudbě se užívá rám o výšce 35 - 55 cm a o průměru 70 - 80 cm. Většinou stává nástroj kolmo, ale pomocí mechanismu jej lze otočit do vodorovné polohy. V zábavné hudbě je velký buben poněkud menší, jeho výška činí 30 - 40 cm a průměr dosahuje 45 - 60 cm. Ve světě harmonických orchestrů, dechové hudby a brassbandu bývá velký buben vysoký většinou 25 - 45 cm a má průměr přibližně 36 cm.

Na nástroj používaný v symfonickém orchestru se hraje velkými obalenými paličkami neboli tlouky a v koncertním sále zanechává nesmazatelný dojem. V zábavné hudbě stává nástroj kolmo a úder se provádí pomocí pedálu. Někdy mívá nástroj pouze jednu membránu, a proto se mu též říká membránový buben. V dechovém orchestru nosívá hráč v průvodu nástroj na popruzích a paličku přitom drží v pravé ruce. Levou rukou hraje často volným činelem na činel upevnění v rámu. Velký buben je rovněž součástí "Nikkelen Nelis", řady bicích nástrojů, které pouliční muzikant nasí na zádech a ovládá je nohama pomocí šňůr. Jako melodický nástroj se přitom většinou používá akordeon.

   Malý buben, s tímto hudebním nástrojem se setkáváme v symfonickém orchestru, v jazzu a v zábavné hudbě. Malý buben patří do skupiny válcových bubnů se dvěma membránami. Nazývá se též snare drum nebo vojenský buben a v partiturách bývá nejčastěji označen jako tamburo piccolo (tamb. picc.). Malý buben má rám válcovitého tvaru, vyrobený většinou z triplexu nebo mosazi.

Mívá různé rozměry:
1) v symfonické hudbě je rám vysoký 15 - 20 cm s průměrem přibližně 35 cm
2) v zábavné hudbě je rám při srovnatelném průměru zřetelně méně hluboký (cca 10cm)
3) v oblasti harmonických orchestrů, dechové hudby a brassbandu je malý buben vysoký 17 cm a jeho průměr činí
38 cm.

Malý buben se nosí na koženém řemeni na boku. Většinou bývá opatřen strunami; přes spodní membránu je napnuta řada střevových, nylonových nebo kovových strun, jež mají za úkol dodat zvuku na ostrosti. Na malý buben se hraje tenkými dřevěnými paličkami, které jsou 38 cm dlouhé, směrem k vrcholu se zužují a jsou zakončeny kulovitým vrškem.

   Vířivý buben je o trochu větší než buben malý. Jeho rám bývá většinou zhotoven z jasanového dřeva. Stejně jako u malého bubnu existují i zde různé velikosti. Výška bubnu se pohybuje mezi 35 a 60 cm, průměr membrány činí 28 - 40 cm. Na horní a na spodní straně je kůže napnuta rámy spojenými šňůrkami. Na buben se bubnuje jak dřevěnými paličkami, tak paličkami plstěnými. Ve světě hudby harmonického orchestru, dechové hudby a brassbandu se vířivý buben upevňuje na kožený řemen.