Notopis - Zkratky v notopisu
(abreviatury)
Arpeggio (arpedžo)
Tato notační zkratka znamená, že se tóny akordu nehrají současně, ale postupně zdola nahoru. V notaci se
značí kolmou vlnovkou před akordem. U klavírních not se může vypisovat do každé osnovy samostatně (hrají obě ruce zároveň)
anebo přes obě notové osnovy (hraje nejprve levá a poté pravá ruka).
Arpeggio existuje i v obrácené variantě, tj. že se hraje shora dolů. Značí se vlnovkou, u které je šipka podle toho, v jakém směru se arpeggio hraje.
Glissando (klouzavě)
Jedná se o klouzavé vyplnění vzdálenosti mezi dvěma tóny. Značí se spojovací vlnovkou nebo čarou mezi počátečním a
konečným tónem. Zároveň se u spojovací čáry v označuje slovem gliss.
8vb,8va,15vb,15va (oktávové transpozice)
Tyto zkratky nám ulehčují zápis příliš vysoko, anebo naopak příliš nízko znějících tónů, pro které bychom potřebovali
příliš mnoho pomocných linek nad nebo pod osnovou. Tím by se stal zápis málo přehledný a hůře čitelný.
8va (ottava alta) noty hrajeme o oktávu výše, než je uvedeno v zápisu.
8vb (ottava bassa) noty hrajeme o oktávu níže, než je uvedeno v zápisu.
15vb a 15va (quindicesima bassa a quindicesima alta) znamená, že hrajeme noty o dvě oktávy níže nebo výše.
Někdy se jako oktávové transpozice využívá samotných klíčů (viz článek o klíčích).
Opakování téhož tónu
Napíšeme notu větší hodnoty, po kterou chceme, aby se tóny opakovali a její nožku přeškrtneme tolika příčkami, kolik
praporců by měl mít opakovaná nota.
Střídání dvojice tónů (brejle)
Značí se podobně jako opakování jednoho tónu.
Opakování skupiny tónů (figur), tvořící zlomek taktu a opakování
celých taktů
V dnešní době se používá dvojí označení. První značkou, s kterou se můžeme setkat ve starší notaci je šikmá čára,
nebo dvojitá šikmá čára pro opakování celého taktu. Druhou značkou, která se používá v dnešní moderní notaci je šikmá čára obsahující dvě tečky (připomíná symbol pro
procenta).
Repetice - opakování částí skladby
Repetice je tvořena dvojitou taktovou čarou (jedna z těchto čar je silnější) s dvěma tečkami. Jedna tečka je ve druhé
a druhá ve třetí mezeře. Je-li za sebou několik repetic, píšeme mezi nimi repetice dvojité, které se skládají ze dvou silných čar a
dvojtečkou na obou stranách. Repetice nám vždy označuje začátek a konec úseku, který budeme opakovat, je to vždy úsek uvnitř repetic.
Na příkladu níže jsem vyznačil směr pohybu, ve kterém se bude daný úsek skladby hrát. Nejprve tedy hrajeme podle první
fialové šipky až k repetiční taktové čáře, poté se podle červené přerušované šipky vrátíme zpátky k počátku repetice a celý úsek hrajeme
podruhé.
Podobným způsobem postupujeme v případě, kdy máme použito více repetic za sebou.
Pokud má opakovaná část skladby jiný závěr, píšeme ho za repetici. Rozdělíme takty a nad osnovu napíšeme svorku s číslovkou 1 (prima volta) a 2 (seconda volta). Tyto číslovky nám udávají, která část se hraje jako první a která jako druhá po repetici. Někdy je potřeba určitou pasáž skladby opakovat několikrát, a až poté přejít na závěr, postupujeme zde stejně jako v předchozím příkladu, s rozdílem toho, že do svorky nad osnovou napíšeme počet opakování.
Opakování celých dílů skladby - označujeme několika způsoby:
1) D. C. - Da capo (da kápo = od začátku)
Da capo znamená od začátku skladby, závěr bývá označen slovem Fine. Tento výraz se používá ve formě D. C. al Fine (da kápo al
fine = od začátku po konec), anebo D. C. al Coda (da kápo al koda = od začáku po kodu). Označení ve skladbě se většinou používá dvojí, buďto
písemnými zkratky, anebo se místo zkratky používá symbol. V příkladech níže jsem uvedl obě varianty. Většinou se používá pouze jedno, ale
i zde existují výjimky, a proto se můžeme v některých skladbách setkat s použitím obou těchto variant.
Coda bývá někdy označována jako rozšířený závěr skladby. Má svoji samostatnou značku, která nám označuje místo odkud se přesuneme
na samostatný úsek skladby. Někdy tato značka bývá ještě doplněna slovy to coda (na kodu). V příkladu jsou uvedeny obě varianty.
2) D. S. - Da Segno (da seňo = od značky)
Tento výraz znamená, že se skladba neopakuje od začátku, ale od taktu opatřeného zvláštním značkou segno (seňo). Ve
většině případů se setkáme se spojením D. S. al Coda (da seňo al coda = od značky po kodu), anebo D. S. al Fine (od značky po fine).
U všech těchto výrazů platí, že se při opakování ať už od začátku, nebo od příslušného
taktu, vypouštějí repetice. Autor na toto může ještě upozornit D. C. senza repetizioni (da kápo senca repeticioni = od začátku bez
repetic). Někdy se opakovaný úsek přeci jen plně vypisuje, protože se může od prvního mírně lišit. Pokud ho však hrajeme stejně, to
jest se stejným výrazem i tempem označíme tento úsek například Tempo I = Tempo primo nebo A tempo (hrát stejně jako v prvém případě),
nebo také Come prima (jako prvně).
Pro vynechání určité pasáže skladby se užívá slova vide, toho je užito tak, že se na začátku tohoto úseku napíše
vi= a na konci =de