Notové písmo
Nota je písemná značka pro tón, označujeme jí oválným znaménkem (hlavičkou). Svým
tvarem naznačuje délku tónu. Nejdelší notou (bez přidaných prodlužovacích znamének) je nota celá. Ta se zapisuje prázdnou hlavičkou.
Dále je to nota půlová, která má také prázdnou hlavičku, ale má navíc přidanou nožku. Po ní následuje nota čtvrťová, tato nota má
plnou hlavičku a nožku. Dále máme notu osminovou, která má plnou hlavičku, nožku a jeden praporek. Noty dalšího dělení se zapisují
stejně jako nota osminová, pouze mají vždy o jeden praporek navíc.
Jak je z názvu not patrné, každá následující nota je poloviční hodnoty než nota předchozí. Názvy jednotlivých not
nám zároveň určují jejich délku vzhledem k notě celé.
POZOR! Žádná nota nemá pevně danou dobu, ta se určuje až podle taktu.
Všechny noty, které mají praporce (osminové a menší) se spojují do tzv. trámců, a to i různých délek. Pravidla spojování not do trámců vychází ze samotné struktury skladby, záleží mimo jiné na přízvučných dobách viz článek o taktech. Autor skladby může trámce spojovat podle vlastní představy frázování skladby.
Jak vidíte noty v trámcích se mohou opravdu spojovat všelijak, vše se odvíjí od konkrétní
situace a konkrétního taktu. V příkladech dále vidíme noty s nejmenší hodnotou dvaatřicetinky, možnosti dělení zde ovšem nekončí
noty se mohou dělit ještě dále, čtyřiašedesátinky, stoosmadvacetinky apod. Ovšem tak drobné dělení jako jsou stoosmadvacetinky se v
praxi v podstatě nepoužívá, spíše bývá nahrazováno jednou z notových zkratek například tremolem anebo glisandem.
Psaní pomlk je totožné s psaním not, i zde máme stejně dlouho trvající a jmenující se znaménka.
U pomlky celé a půlové říkáme, že pomlka celá tzv. visí a pomlka půlová leží. Pro názornost se podíváme i na ostatní pomlky napsané v notové osnově.
Prodlužovací znaménka a ligatura. V případě potřeby můžeme u každé noty nebo pomlky
prodloužit její délku. A to buďto tzv. tečkou, dvojtečkou a trojitou tečkou za notou, anebo použitím ligaturního obloučku.
Nejprve se podíváme na problematiku teček za notami. Tečka za notou nám prodlužuje délku trvání noty o polovinu
její délky. Pokud tedy budeme mít tečku za čtvrťovou notou, která má délku dvou osminových not, bude mít nota čtvrťová s tečkou
délku tří not osminových. Takto můžeme pokračovat u všech not i pomlk.
Dvojitá i trojitá tečka za notou fungují tak, že každá další tečka, která přibyde za
tou předešlou, bude prodlužovat o polovinu hodnoty tečky předešlé.
Jako příklad si vezmeme notu půlovou, která s jednou tečkou bude mít délku tří not čtvrťových. Pokud k ní
připojíme další tečku bude tato tečka prodlužovat o polovinu tečky předešlé, která nám prodloužila o notu čtvrťovou. Druhá tečka
nám tedy bude prodlužovat o další notu osminovou. Tím pádem bude třetí tečka prodlužovat o notu šestnáctinovou. Jak vidíte je to
trochu matoucí, proto si zde uvedeme několik příkladů.
Ligatura je oblouček spojující dvě a více not stejné výšky (mohou být různých délek). Noty spojené ligaturou slučují svoje délky do jedné. Pozor! Neplést oblouček ligatury a legata! Legatový oblouček znamená vázanou hru, tj. bez mezer mezi jednotlivými notami a spojuje nám noty různých výšek. Největší předností ligatury je slučování not přes taktové čáry, které by nám jinak zvuk tónu přerušili.
Vícetaktové pomlky se používají zejména v partech orchestrální a vokální hudby, kde vyznačíme
například určitému nástroji, či hlasu, aby určitý počet taktů nehrál, nezpíval. Pro vícetaktové pomlky máme jednotlivé značky podle
počtu taktů, pro které jsou určeny. V moderní notaci se však spíše používá systému, kdy se vícetaktové pomlky označují ohraničenou
tlustou čárou na třetí lince osnovy s počtem taktů, pro které daná vícetaktová pomlka patří.
Dále můžeme použít tzv. generál pauzu, značíme G. P., tato generál pauza nám označuje společné odmlčení (pomlku)
pro všechny nástroje v partituře. Někdy se označuje celotaktovou pomlkou s korunkou, kde délka pauzy závisí na dirigentovi.
